Rozhovor s Lenkou Trlicovou

Lenko, mělo tvé dětství vliv na to, co teď děláš?

Určitě ano. Já se k navrhování dostala velmi intuitivní cestou. Moje babička byla neuvěřitelně nadaná na ruční práce, a i když jsem jí nikdy nepotkala, její věci jsem v dětství vídala a genetický talent pro ruční práce v rodině evidentně máme. Od mého táty mám zase technické přemýšlení, které mě nutí uvažovat nad funkcí každého kousku.

Jak vypadala tvoje cesta k navrhování oblečení?

Když jsem v patnácti letech přemýšlela, kam půjdu na střední školu, zkusila jsem talentovky na návrhářství oděvů a ono to klaplo. Tak jsem si řekla, že tohle asi bude ta správná cesta pro mě.

Tři roky jsem potom strávila na designu obuvi na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Toto období mi hodně dalo, především co se týče minimalizování. Na obuvi jsem se naučila dívat se na věc z funkčního hlediska. V magisterském studiu jsem se v rámci své fakulty pak vrátila zpátky k oděvu.

Když jsem vystudovala, ještě jsem se necítila na to, abych navrhovala na volné noze, proto jsem sbírala zkušenosti jinde, v retailu a v týmu jedné větší značky.

Jaká je Lenka Trlicová jako návrhář?

Nejsem velký experimentátor. Mám vždy určitou vizi, ale také něco jako ruční brzdu, kdy se zastavím a řeknu si: „A pro koho to vytváříš, bude to někdo nosit?“. Testuji své věci i sama na sobě, bez toho se dobrý návrhář neobejde. Pokud si neumím představit situaci, kdy bych daný kousek nosila já sama, těžko si k němu najde cestu někdo další.

Baví mě hledat u klientek jejich preference a základní kameny šatníku. Je v tom i trochu psychologie. Každá klientka má specifické potřeby a životní styl a já se snažím vytvořit kousek, který je bude přesně vystihovat. Klientky mne oslovují s tím, že se jim líbí nějaký model z kolekce, přijdou si ho vyzkoušet a podíváme se spolu na to, co jim sedí. Mohu upravit střih, zvolit jiný materiál i barevnost a přizpůsobujeme pak vše jejich potřebám.

Kde se necháváš inspirovat?

Inspirace je různá. Především jsou to samotné moje klientky, jejich představy a styl. Co se týče stylingu, jsem trochu konzervativní, pak ale vidím, jak mou věc zkombinuje klientka, a to je pro mě osvěžující moment. Ráda se jejich kreativitou nechávám překvapovat a tedy také inspirovat.

Všímám si i detailů během obyčejného dne, zaujme mě jakákoli maličkost nebo barevné schéma v přírodě. Když potom vybírám látky, mám takovou inspiraci podvědomě v hlavě a čerpám z ní. Někdy mě inspiruje samotný materiál, jeho struktura nebo vlastnosti.

Když jsi už zmínila látky, co proces před jejich vybíráním – kreslení toho, co tě napadne na papír?

Já před výběrem látek neskicuji. V hlavě mám představu, inspiraci, a začnu rovnou na figuríně s materiálem experimentovat. Papír snese všechno, ale realita ne. V reálu víte, co máte k dispozici a zkoušíte, co se z toho dá vyrobit. Na designu obuvi jsem se naučila, že se musím nejdříve dívat na to, jaké vlastnosti materiál má, co s ním všechno můžu udělat a jak se bude nejlépe nosit.

Jak dlouho ti trvá vytvoření jedné kolekce?

Své kolekce nevnímám odděleně, je to jeden velký projekt, kterým doplňuji své portfolio a někdy ani nedodržím mít dvě hotové kolekce za rok. Na poslední kolekci jsem pracovala skoro tři měsíce.

Já jsem takový perfekcionista, že na jedné věci můžu pracovat donekonečna, proto tuhle touhu po dokonalosti musím občas sama utnout. Zastavit se a říct si, že je daný kousek už hotový. Někdy má člověk tendenci být až příliš dokonalý, ale stává se, že je mu to i na škodu

Máš mimo návrhářství nějaké koníčky?

Obávám se toho, že v navrhování jsem pořád. Snažím se najít si ventil, kdy bych na práci nemyslela a dělala něco jiného, ale většinou je to jen malá odbočka, něco kreativního. Baví mě umění, architektura, staré věci, kolem kterých jsem se motala od malička.

Máš v hlavě kromě těch kreativních idejí i myšlenky na posouvání značky?

Poslední dobou zvažuji posun značky několika směry. Postupuji od samého začátku po malých krůčcích. Nepouštím se do experimentů, velkých projektů a vizí, když si nejsem jistá, zda to pro mě nebude riziko. Ráda bych časem Lote prodávala i v zahraničí. Rozvíjím se pomalu, vím, že je to běh na dlouhou trať a nerada bych se zadýchala už ze začátku.

Kde mají čtenářky možnost si tvé věci prohlédnout?

Momentálně přesouvám ateliér, takže je moje tvorba dostupná pouze v La Gallery Novesta (Elišky Krásnohorské 9, Praha 1). Místo přehlídek dávám přednost výstavní prezentaci a v La Gallery Novesta, se kterou spolupracuji již rok, jsem spokojená. Klientkám se snažím vyjít maximálně vstříc a setkávala jsem se s nimi i u sebe v atelieru, protože mají často delší pracovní dobu a vyhovuje jim, že se jim věnuji až večer.

Foto: Filip Kartousek