Jeden z mých snů je otevřít si školu založenou na virtuální realitě, říká šéfka české pobočky Deloitte

^{Foto: Jindřich Míka, Deloitte}

Diana Rádl Rogerová je Chief Strategic Officer pro Deloitte Central Europe. Jako řídící partnerka a vrcholová manažerka funguje v Deloitte od roku 2016. Opakovaně se umisťuje v žebříčcích magazínu Forbes jako jedna z nejvlivnějších žen Česka.

Jak být v současném světě úspěšnou manažerkou?

Myslím, že základem pro úspěšnou manažerku v jakékoli době je, umět se obklopovat těmi správnými lidmi a snažit se o co nejvíc různorodý tým. Spousta lidí má tendenci nacházet si k sobě podobně osobnostně nastavené typy, což je špatně, protože se pak jen utvrzují ve svém způsobu vnímání priorit, řešení problémů atd. Já věřím právě na diverzitu a cíleně se snažím si spolupracovníky volit tak, aby obohacovali celek, a ne aby splývali. A také se snažím nikoho nepodceňovat a nehodnotit jen podle prvního dojmu. Za důležité ale považuji schopnost dávat přímou zpětnou vazbu a podporovat přímou komunikaci mezi lidmi.

Jak se Vám podařilo spojit a vyvážit svět profesní a svět soukromý? Dokážete si vůbec odpočinout? Při čem ráda odpočíváte?

Rodina je pro mě nejdůležitější, to absolutně nemůže práci nebo kariéře konkurovat. Ne vždy jsem měla a mám tolik času, kolik bych si představovala, ale nikdy bych nedělala nic na úkor času a pozornosti, kterou můžu věnovat svým bližním. Miluji sport, cestování a čas strávený s přáteli, tím si dobíjím baterky.

Setkala jste se jako žena s nějakou diskriminací či překážkami v tomto směru?

Donedávna jsem vždy odpovídala, že ne. Dnes se domnívám, že bych nehovořila přímo o diskriminaci, ale určitě jsem se setkala se situací, kdy se někteří snažili „zneužít“ toho, že jsem velmi emoční a reaguji na podněty rychle. Emoce v této podobě jsou často primárně spojené se ženami. Ale i tyto momenty jsem vždy překonala.

Jak jste stanula v čele takové špičky jako je Deloitte? Byla ve Vaší kariéře nějaká zlomová situace, která Vás do tohoto bodu nasměřovala? Co bylo Vaší konkurenční výhodou?

V Deloitte jsem už přes 25 let a musím říct, že to rozhodně není něco, co bych cíleně plánovala. Ostatně jsem si velkou kariéru nikdy neplánovala. Příležitosti prostě přicházely postupně samy. Dokonce jsem už kdysi byla jednou nohou z Deloitte pryč, protože jsem cítila, že potřebuji změnu. Změny a nové impulzy ale nakonec vždycky přišly zevnitř firmy. Myslím si, že mojí výhodou je to, že se chci neustále rozvíjet a posouvat, nechci ustrnout na místě, naopak se zajímám o to, co je a co bude. A ráda jsem ve společnosti zajímavých a chytrých lidí. Takže to nikdy nebylo o tom, že bych si řekla, teď se posunu o další pozici výš a pak zase výš. Vždycky to byla v první řadě o tom, že jsem měla nápad, jak nějakou část byznysu změnit nebo transformovat, přišel projekt nebo problematika, které pro mě byly výzvou. A pokud máte takovou energii a takový postoj k životu, tak si vás příležitosti najdou samy. Zároveň chci zdůraznit, že není důležité být „na špičce“, ale spíše součástí týmu, který má stejné vize a ambice. Pokud by můj tým nebyl takový, nebyla bych tam ani já. A také vím, že nové výzvy budu hledat i nadále. Není mojí ambicí být stále na stejném „místě“.

Co byste vzkázala generaci mladých auditorů, daňových poradců, business konzultantů, technologů či ekonomů?

Každému, kdo je na prahu pracovní kariéry bych doporučila, aby měl oči a uši otevřené, aby se aktivně snažil vyzkoušet různé výzvy a především, aby objevil, pro co má talent či nadání. Dělat to, co vás baví, je strašně důležité – pokud tomu tak není, musíte najít odvahu, posunout se dál. Zároveň si vyberte společnost s otevřenou kulturou, nastavenou na to, že chybovat je lidské, a jejíž vedení také tyto hodnoty demonstruje a může být pro vás vzorem.

Dokážou je české školy v současnosti kvalitně připravit na práci v Deloitte?

Bohužel si myslím, že naše školství nikoho na budoucnost, ale ani na aktuální svět nepřipraví. Máme spoustu skvělých učitelů, ale jako systém nepřipravujeme děti na to, co bude. Přitom u nich musíme začít, učit je přemýšlet. To, jestli dost dobře připravujeme další generaci na to, jak bude svět do budoucna fungovat, mě děsí mnohem víc, než jak na tom bude byznys.

^{Zdroj: se souhlasem Deloitte}

Co je pro Vás u budoucí generace zaměstnanců klíčové?

Pro mě osobně je tohle velké téma a už několikrát jsem otevřeně říkala, že jedním z mých snů je otevřít si vlastní školu, která by tohle uměla. Bude založená na virtuální realitě, ve které se děti budou učit rychleji a mnohem víc se budou soustředit na interakci, na zkoušení si nových věcí. To je můj sen. Věřím, že si ho splním. Dneska je úlohou úspěšných firem i to, aby pomáhaly vzdělávání. Podporujme zvídavost, flexibilitu, komunikativnost. Bez komunikace si neporadíte. Úžasný je v tom například Google. Ale i my v Deloitte. Děláme třeba takzvané KidsXO eventy. Jednak aby děti rozuměly technologiím, ale také jim ukazujeme celou škálu byznysu a umožňujeme, aby dělaly, co je baví, aby věci zkoušely. My jako byznysmeni musíme přispívat k tomu, aby se školství někam hnulo, protože to, jak funguje dneska, správné není. I když jsou školy, které se o nový přístup pokoušejí. Nechci všechny házet do jednoho pytle. Ale aby ta změna přišla, musí přicházet tlak od veřejnosti. Když se všichni budeme tvářit spokojeně a budeme chtít po dětech samé jedničky, tak se holt nic nezmění.

Čeho si Deloitte cení nejvíce v současné době?

Že se pořád vyvíjí, že se nám podařilo vybudovat a dál cíleně rozvíjet prostředí, které podporuje nápady a vlastní iniciativu. Jsme vlastně takový „tavicí kotlík“ inovací, technologií, vědění a aktivit. Stále samozřejmě přijímáme lidi pro konkrétní pozice, ale také dáváme prostor talentovaným lidem, pro které vytvoříme pozice nebo náplň práce na základě toho, v čem jsou dobří. Baví mě ta dobrá energie stimulující nové nápady a přístupy, která u nás panuje. A je tu úžasný a soudržný tým.

V Deloitte působíte už velmi dlouho. Můžete objektivně zhodnotit, jak Deloitte změnil Vás a jak jste Vy změnila Deloitte?

Myslím, že se mi podařilo formulovat novou vizi Deloitte jako technologické firmy – a získat pro ni i ostatní ve firmě. A tou vizí jsou nové technologie a inovace. Spolu s daty a diverzitou tvoří mix, který nás odlišuje od konkurence. S tím souvisí i naše podpora startupů. Máme na jedné straně kontakty na velké instituce a klienty, kteří chtějí a potřebují modernizovat svoje procesy, a na straně druhé spolupracujeme se startupy, které tato nová řešení a nástroje vyvíjejí. A tyto dva světy umíme propojit. A jak změnil Deloitte mě? Myslím, že mě fundamentálně nezměnil. Jsem taková, jaká jsem byla a chci zůstat taková, jaká jsem. S Deloitte jsem si ale uvědomila, že mám obrovskou rodinu a o tu se vždy musíte postarat.

Jak se podle Vás žije firmám v Česku? Koho zasáhla pandemie nejvíc a jak se s ní české podniky vypořádali nebo vypořádávají?

Myslím, že firmy v Česku zjistily, jak moc podstatné je umět pracovat agilně. Změny, které dřív přicházely postupně, řízeně a z popudu firem samotných, se dnes odehrávají rychlostí blesku a z velké části na jejich načasování nebo podobu firmy nemají vliv. Je také velký rozdíl, na jaký segment ekonomiky se podíváte. Průmysl, například, po prvotním šoku zjistil, že zas tak negativně zasažen není, ale že ho čekají obrovské a nákladné proces transformace a digitalizace. A že musí proběhnout rychle. Oproti tomu služby zažívají rozdělení na ty, které pandemie a s ní spojená opatření zcela paralyzovaly a v podstatě si vynutily úplnou změnu byznys modelu. A pak na ty, které byly na digitální model vlastně od začátku nastaveny – a těm se najednou otevřely úplně netušené možnosti. Všechno se mění a musíme počítat s tím, že do budoucna nás velké změny ještě čekají. Všechno se digitalizuje a ono „e“, které jsme znali z e-commerce, je teď všude. Máme e-school, e-health, e-culture… A velké téma uprostřed toho všeho jsou lidé a budoucnost práce.

Jak jste pocítili dopad pandemie v Deloitte?

My jsme vlastně řešili vše výše zmíněné, protože máme klienty ze všech segmentů ekonomiky – takže velkým tématem byla právě pomoc s procesem transformace a digitalizace. Pak také téma práce na dálku a jak ji systematicky řídit a nastavit na to firemní procesy. Nebo také, jak zcela změnit byznys model. A tohle vše jsme si sami pro sebe řešili také – řízení týmů a projektů zcela na dálku, dělání obchodu bez možnosti se fyzicky potkat, vymýšlení nových řešení. A jsem na nás všechny ohromně pyšná, jak jsme to zvládli. Dokonce to jsou pro nás jedny z nejúspěšnějších let. Takže je vidět, že máme ty správné lidi a správnou firemní kulturu. Protože to se v jakékoli krizi odhalí jako první.

Kde vidíte český podnikatelský prostor v budoucnosti?

Vidím velkou tendenci propojovat byznysy a obory, u kterých by to dřív nikoho nenapadlo. A také neuvěřitelný rozmach technologií. Pro budoucí podobu českých podnikatelů je podle mě hrozně důležité, aby se po aktuální zkušenosti nevytratila chuť podnikat a zkoušet nové věci. Mrzí mě, že v době pandemie stát skoro vůbec nevyužil šance na větší míru digitalizace služeb a činností státu. Přitom právě pandemie pro tohle byla velkým impulzem. Proto jsme se také rozhodli, že jako Deloitte začneme s aktivitami, které digitalizaci státu pomohou. Vznikla série 5 konferencí a aktivit CzechSetGo, která je zaměřená na to, jak pomocí inovací a technologií zvýšit konkurenceschopnost Česka. Máme za sebou první 3, které se postupně věnovaly digitalizaci státu a jeho služeb, digitalizace vzdělávání, a nakonec i zdravotnictví. V příštím roce nás čekají další 2, kde se bude řešit e-commerce a digitální transformace firem. Je to součást naší vize Česka jako země, která odemkne svůj inovační potenciál a bude tak zvyšovat svou konkurenceschopnost. A je to také náš závazek, jako firmy, k udržitelnosti byznysu a společnosti. Věřím také, že „Výzva 32 podnikatelů k druhé transformaci ekonomiky země“, nová vláda a chuť Čechů tuto zemi posunout pomohou uskutečnit nové věci. Jako základ bych viděla Open Source Government a pak změnu ve zdravotnictví a školství.