S návrhářem Miroslavem Bártou o jeho ateliérové tvorbě, výběru materiálů a letní kolekci

Mirka sledujeme na Instagramu, ale přeci jen vidět jeho modely na vlastní oči a osahat si materiály, je nejlepší. Jeho tvorba se u něj v ateliéru moc dlouho neohřeje a my akorát stihli letní kolekci 2017. O té jsme si také popovídali. 

Jaká je tvoje strategie co se týče navrhování kolekcí?

Tím, že mám dost náročnou klientelu, nemá smysl předvádět kolekce na sezónu v počtech jako je padesát nebo šedesát modelů. Mé klientky vyžadují každý týden nějakou novinku. Takže já si připravuji spíše skicovou prezentaci, což znamená, že navrhnu pár obrázků a odešlu je svým nejdůležitějším klientům, kteří si z toho něco vyberou. A když se ty názory shodnou třeba u jednoho modelu, tak já vím, kudy směřovat. Tento týden jsou to třeba šaty za krk na gumu a já vím, že jich musím udělat třeba osmero v podobném stylu, ale v jiných barvách. Aby to nebylo pořád stejné, časem to lehce transformuji. Měním tedy jen detaily, základy zůstávají stejné, aby se to klientkám stále líbilo. Proto nešiji ve velkém množství. Aktuálně se věnuju tvorbě na léto. A zároveň jsem hodně kamarádský, nehraji si na konkurenci, a když vidím, že mé klientky by rády puntíkované sukně a šije je jiný návrhář, pošlu je tam. 

Takže svým zákaznicím vlastně dokážeš poradit? Když si u tebe vyberou sukni, ale halenku vhodnou k ní už nešiješ, doporučíš jim jiného návrháře, kde halenku seženou?

Přesně tak. Nedávno jsem měl klientku, která mé šaty zahlédla v časopise, ale přitom byl model nastylován tak, že sukně byla moje a vršek ne. Takže jsem ji řekl, že podobnou sukni na zakázku mohu ušít, ale klasické košile nedělám. Proto jsem osobně šel do obchodu, kde jsem se podíval, jaká je nabídka a poslal jí fotky s tím, že tyto košile se k mé sukni hodí a pokud o nějakou z nich má zájem, může si ji tam koupit. Kdyby to ode mě opravdu chtěla ušít, tak to udělám, ale snažím se těmto zakázkám vyhýbat. Proto funguji spíše na základě několika univerzálnějších návrhů, z kterých si klientky, když přijdou, vybírají. Vyhýbám se pouzdrovému střihu a celkově šití na milimetry, snažím modely tvořit tak, aby je mohla obléknout každá žena svého rozměru velikosti. Dělám raději střihy multifunkční natolik, že vlastně sedí na tři velikosti najednou.

Jaké preferuješ látky na léto?

Spousta klientek má ráda přírodní materiály, jenže já nemám rád české čistírny, protože si neumí poradit s návrhářským oblečením. Když tam dáte šaty z hedvábí nebo pravé bavlny, často se s nimi něco stane. Proto svým klientkám říkám, že není tolik důležité, z jakého je to materiálu. Protože když to ušiju z polyesteru, ženy to ani nepoznají. Pochopitelně přírodní materiály mají jisté vlastnosti, které umělým schází, ale šaty se mohou dát do pračky a tím pádem je odbourán stres, co si s tím klientka počne?! Snažím se tedy materiály vybírat tak, aby byly na omak příjemné i funkční. Trochu se straním vzorům, i když na léto si je klientky žádají. Jinak pracuji se třemi základními odstíny - černou, šedou a poslední doplňkovou barvou, což je letos pro mě zelená.  

Stalo se ti někdy, že si měl stejné látky s dalším návrhářem?

Tuhle otázku by měl dostávat každý návrhář... Když si vybírám nové látky, tak mě vždy jako první zajímá, kdo si jaké látky objednal přede mnou. Každý prodejce látek ví, kdo jaké látky odebírá. A pokud se mi líbí látka, kterou už někdo objednal přede mnou, tak pro mě ta daná látka končí. Může se mi líbit sebevíc. Nevezmu si jí, to by bylo nefér... 

Takže prodejce látek má i seznam těch, kterým je prodal?

No, spíše je to o přátelství. Když ho poprosím a řeknu mu, že od něj budu odebírat, ale pod podmínkou, že mi řekne, kdo kterou látku má, pak se to dozvím.  

Tvoje letní kolekce je tedy primárně o šatech? 

Ano, letošní příprava na léto je o šatech. Většinou jsem šil první poslední včetně overalů a kalhot. Ale mé klientky hlásí, že chtějí jen šaty, tak budou šaty. Jak už jsem říkal, nebudu našívat plné stojany oblečení do kolekcí, protože každý týden posílám do světa třeba deset nových návrhů, z nichž si potom klientky vybírají. Takže léto bude co kus, to úplný originál! U mě se to pozná, že pokud model stojí pod tři tisíce, jsou celkem tři, pokud stojí nad pět, už je to opravdu originál. 

Nemáš to vlastně ve výsledku ještě hektičtější než návrháři, kteří se snaží stihnout dvě kolekce do roka a pak mají klid?

To je těžké hlavně v tom, že já jako jeden z mála stále šiji sám. Už jich moc takových neznám. Ta známá česká návrhářská jména už na to totiž nemají čas. Starají se o reklamu, vytváří kreace, dohlíží nad dílnou a ta výsledná kolekce pak může nějak vypadat...  Já to ale takhle neumím, protože v druhé tolik nevěřím a kontroluji po nich každý steh. Takže bych to ani nestíhal. Ale doufám, že jednou opravdu najdu někoho, kdo umí šít, budu mu věřit a bude mi pomáhat. Ono spousta lidí tu práci chce dělat, myslí si, jak je to zlatý důl, ale v Česku to tak vážně nefunguje. Mám třeba zákaznice, které si kupují šaty za tisíce Euro, ale já se na nich zbohatnout nesnažím. Raději se držím někde uprostřed a potkávám své šaty na ulici, to je pro mě moc důležité. 

A co kampaně? Ty fotíš?

Přiznám se, že to je mé velké mínus. Všichni se po tom shání a chtějí vidět prezentaci na fotkách. Ale je pravda, že než to stihnu nafotit, jsou modely prodané. Nemám tedy čas na to focení. Sice bych díky tomu měl možná více klientek, ale u mě to funguje vlastně na bázi toho, že si to zákaznice mezi sebou řeknou. Tak se vlastně má klientela dál rozrůstá. Ale chtěl bych mít fotky jako památku i sám pro sebe, teď ušitý model vyfotíme na figuríně a založíme do šanonu, abych věděl, že něco takového už jsme šili a nechceme to opakovat.