Elegance je moje vizitka, svoboda zase životní styl, říká Gabriela Sedláčková

Gábi, na začátek bych se vás ráda zeptala, jak jste si užila letních dní? Byla jste někde na dovolené?

Toto léto rozhodně patřilo volební kampani. Pozitivní na tom je, že jsem leader kandidátky v kraji, v němž jsem vyrostla, kde je moje doma, kde to mám nejraději… Takže já si to obdobně, jako dovolenou, užívám. Jsem ten typ, který načerpá mnoho energie z krajiny. Má oblíbená místa v Olomouckém kraji mi dodávají energii, ať už Svatý Kopeček, moje rodná ves Kožušany - Tážaly, nebo třeba kostel v Dubu nad Moravou.

Jak ráda trávíte svůj volný čas? Jak dobíjíte baterky?

Nejpřirozenější dobíječkou mých baterek je rodina. Nejlepší je, když se mi podaří trávit s rodinou čas aktivně. Procházky, túry, příroda, společný oběd… Je to něco, k čemu mě rodiče i prarodiče vedli. Jako teenager jsem samozřejmě v duchu nadávala na dědečka, který trval na tom, že se naše rodina sejde každou neděli společně u oběda u stolu a bude se dělit o zážitky z uplynulých dní. Dnes, když už nejsou někteří mezi námi, je to něco, co mi přináší nejkrásnější vzpomínky a ráda bych něco podobného předala jednou další generaci.

Takže fandíte spíš aktivnímu odpočinku než klidnější formě relaxace…

Ano, jsem známá tím, že si často při procházkách otevřu knihu a při chůzi čtu. Navykla jsem si na to už na střední škole a kupodivu jsem do sloupu vrazila pouze jednou (smích). Jsem aktivní člověk, když nejsem v pohybu, vyhledávám práci, nebo aktivity, které mě přivedou k nějakému poznání. Takže když jsem například loni strávila skoro měsíc v Thajsku, u moře jsem proležela pouze jeden den. Cestovala jsem od severu na jih, po památkách, chrámech, horách…

Co vás nejvíce motivuje ve všedních dnech? Jsou to projekty, lidé, ideály, osobní růst?

Už od mala jsem si velmi ráda četla příběhy inspirativních lidí. Od Tomáše Bati, přes Margaret Thatcherovou až po Coco Chanel (mimochodem, vlastním jménem Gabrielle). To mi zůstalo doposud. Myslím, že i dnes se v práci potkávám, ne náhodou, s velmi výraznými a podnikavými osobnostmi, a snad si můžu dovolit říct, že v tomto odrážím přísloví, že „vrána k vráně sedá“.

Vybavíte si moment nebo konkrétní úspěch, který vám přinesl nejvíce radosti nebo pocit naplnění – ať už osobní nebo profesní?

Takových momentů mám opravdu mnoho a velmi těžce se mi vybírá jeden. Moc ráda ale vzpomínám na převzetí Ceny dětské radosti na mezinárodní konferenci Celé Česko čte dětem, kterou jsem přebrala jako jedna z nejaktivnějších koordinátorek. Případně na dobu, kdy mě oslovila GE Money Bank (dnes Moneta), abych se stala jejich patronkou v projektu, který motivoval ženy do podnikání. Ač nejsem pro kvóty pro ženy na manažerských postech, pozitivní motivaci prostřednictvím inspirativních příběhů považuji za správnou a důležitou.

Co nejraději oblékáte, když nejste v práci?

Vlastně totéž, co oblékám v práci. Nejsem uživatelkou teplákovek, ani legín, tedy, pokud zrovna nesportuji nebo necestuji. Úplně nejčastěji oblékám šaty. Je to pro mě nejpraktičtější outfit, a to i z důvodu, že ho stačí sladit s doplňky. Moje maminka často vypráví historku, jak mi ještě před revolucí sehnala džínové lacláče a nadšeně mi je oblékala do školky. Prý jsem plakala, co že jsem provedla, když musím za trest nosit kalhoty. Nosila jsem šatičky a lakýrky snad od doby, co jsem uměla chodit.

Máte striktně stanovený dress code v rámci své politické kandidatury, nebo se oblékáte podle vlastního citu a příležitosti?

Kandiduji za pravicovou stranu, která je pro svobodu jednotlivce, takže nařízený dress code u nás samozřejmě neexistuje. Je ale pravdou, že i na poradách oblečení občas řešíme. Jsme si vědomi toho, že šaty dělají člověka. A jelikož máme často diplomatická jednání, dbáme na protokol. Vzhledem k mé zálibě v elegantní módu - převážně třicátých a čtyřicátých let - to u mě není potřeba řešit. Někdy si ze mě kolegové dělají legraci, že jsem se propadla do dnešní doby z minulosti, ale myslí to samozřejmě v dobrém. Protože v té době se snažili vypadat elegantně téměř všichni.

Kde čerpáte módní inspiraci?

Pokud v módních časopisech, pak právě těch dobových. Myslím, že jsem k tomu vhodný typ. Sluší mi „ženskost“. Nakupuji převážně v zahraničí, protože sehnat módu inspirovanou 40. léty bylo ještě donedávna náročné, až nemožné. Pokud se někým inspiruji, jsou to většinou členky královských rodin po celém světě. Mám prostě ráda „nadčasový styl“.

Máte nějaký svůj ikonický outfit nebo doplněk, ve kterém se cítíte sebevědomě a autenticky?

Šaty, lodičky, pokud kalhoty, pak v obleku s ideálně dvouřadým sakem. A perly. Prostě taková ta old school klasika. A jestli se to počítá, pak červená rtěnka. Je to pro mě takové „posunutí sebevědomí o level výš“.

Když se ohlédnete za svou pracovní kariérou, co je tím, co vás nejvíce definuje?

Jedna z mých prvních mentorek, zakladatelka společnosti Celé Česko čte dětem Eva Katrušáková, mi v mých dvaceti letech řekla: „Gábinko, uvědom si, že jsou vizionáři a dělníci. A ty jsi prostě vizionář!“ Mám pořád nové nápady, jsem kreativec. To je dobré pro rozjezdy, startupy. Když ale člověk začne podnikat, tak to nestačí. Proto se celý život učím vytrvalosti, píli a dotahování nápadů. Pracovně tomu říkám: vizionář s nohama na zemi.

Jakým způsobem plánujete propojit své mediální zkušenosti s prací v politice – máte vize, jak využít podcast či komentování k oslovení veřejnosti?

Myslím, že to přirozeně navazuje. Lidé už jsou v politice alergičtí na „mluvící hlavy“, které opakují naučené fráze. Chtějí autenticitu, důvěryhodnost… To snad můžu přinést, právě i díky tomu, že mě mají voliči možnost slyšet vyjadřovat názory už přes čtyři roky veřejně. Nejenom, jako komentátorku, ale také jako manažerku ve Společnosti pro obranu svobody projevu. Víme, že jsme díky pořadu Po Žních k Turkovi přivedli k politice spoustu mladých lidí, kteří se o ni dříve nezajímali. To je pro mě největší úspěch. A je jedno, jestli s námi souhlasí. Důležité je, že se začali zajímat, kriticky si věci dohledávat, kultivovat svoje okolí.

Byla někdy chvíle, kdy jste uvažovala o úplně jiné cestě než média a politika?

Ani o jedné z těchto věcí jsem vlastně nikdy neuvažovala. Chtěla jsem být učitelkou, nejspíš proto, že částečně z rodiny učitelů pocházím. A vlastně jsem se jí nakonec stala, ač jsem namísto dětí vzdělávala dospělé. Z té branže jsem vlastně nikdy úplně neodešla, i když jsem provozovala bar, organizovala jsem v něm neustále nějaké vzdělávací či kulturní akce.

Kdybyste dnes mohla poradit mladší verzi sebe sama – co by to bylo za radu?

Že srovnávat by se měl člověk sám se sebou, nikoliv s druhými, protože nechodíme v jejich botách. A že uklizený pokoj je první nezbytný krok ke kontrole sám nad sebou. Ale stejně by to ničemu nepomohlo. Na životě je vlastně krásné to, že si na všechno musí přijít každý sám. Sic často krkolomnými příhodami a pády, ale myslím, že to k tomu patří.

Představte si svůj ideální volný den, jak by vypadal od rána do večera?

Vstát rovnou za svítání, aby byl den dlouhý! Dát si na terase dobré kafe s rodinou a vyrazit společně do přírody. Opéct si buřty, kochat se krajinou, cestou přečíst pár kapitol knihy, klidně nahlas, jak to občas na túrách s rodinou dělávám, pak si o tom povídat a večer přijít utahaná jako kotě domů. Dát si vanu plnou pěny a usnout u dobrého filmu v objetí s partnerem.

Pokud byste měla dát našim čtenářům jeden vzkaz nebo myšlenku, kterou byste chtěla, aby si z dnešního rozhovoru odnesli, jaká by to byla?

Že svoboda tkví v řádu. Mně, jako typickému chaotikovi, chvíli trvalo, než jsem k tomu dospěla. Ale čím víc umím v mém životě nastolit organizovanost a řád, tím svobodněji pak mohu rozhodovat o svém volném čase.

Rychlé otázky na na závěr

Kniha, kterou byste doporučila každému?

Bible. Je to přeci jen základ naší západní civilizace.

A knihu The Case Against the Sexual Revolution od feministky Louse Perry, která mi v mnohém otevřela oči.

Film nebo seriál, který vás v poslední době nejvíc zaujal a bavil?

Ze seriálů rozhodně The Chosen, vyprávění o životě Ježíše, apoštolů a lidí, s nimiž přišel do styku. Byť jsem věřící, v minulosti jsem si neoblibovala filmy a seriály s náboženskou tematikou, tento je opravdu skvěle natočený a stal se jedním z nejsledovanějších seriálů na světě, ač u nás zatím není příliš známý. Nedávno jsem se také vrátila k mému oblíbenému francouzskému seriálu Le Bureau Des Légendes - špionážní thriller, který se točí kolem životů agentů bezpečnostních služeb.

Káva nebo čaj?

Jsem kávový závislák, ač na čaj nedám dopustit, bez kafe se neprobudím.

Auto nebo kolo?

Pěšky. Řidičák ani nemám a cyklisté a koloběžky na chodníku mě někdy silně rozčilují. V té motoristicko - cyklistické válce se na pěší jako by zcela zapomnělo. Abych ale nebyla pokrytec, moc ráda se jako spolujezdec svezu v krásných autech, většinou ovšem těch starých limuzínových modelech, ale to jsou takové pokojíky na kolech.

Oblíbené místo, kam se ráda vracíte?

Jsem hodně nostalgický typ a moc ráda se tedy vracím do míst, kde jsem vyrostla, kde jsem prožila to nekrásnější dětství, jaké si dovedete představit. Stavění bunkrů, vyřezávání praků, lezení po stromech. Takže moje rodné Olomoucko. A pak kostel, kde jsem se před pár lety nechala pokřtít. V kampani mše bohužel zanedbávám.

Váš „guilty pleasure“ – něco, co vás baví, ale moc se k tomu nepřiznáváte nebo to moc lidí o vás neví?

Občas se ráda podívám na seriály, které nepovažuji za kvalitní, ale koukám na ně kvůli módě. Například současný seriál Emily in Paris.

Pokud byste šla na večeři s jakoukoli osobností (živou či historickou), kdo by to byl?

Byla by to Phyllis Schlafly. Dáma, kterou velmi nehezky vykreslili v seriálu Mrs. America s Cate Blanchet v hlavní roli. Nehezky a nepravdivě, a to po její smrti, což považuji za nepoctivé. Přitom se s ní dají rozhovory dohledat ještě dnes, do televizních debat chodila v sedmdesátých letech. Kdo informace ověřoval, zjistil, že debaty byly v seriálu vykresleny leckdy zcela opačně, než tomu skutečně bylo. Šlo o právničku a katolickou republikánskou političku, která se zasazovala o konzervativní hodnoty.

Jeden módní kousek, bez kterého byste se neobešla?

Kabelka. Nosím většinou psaníčka a mini kabelky a ráda překvapuji svoje okolí tím, co všechno se tam vejde. Hermionina kabelka, jak se říká.

Vaše životní motto nebo oblíbený citát?

Nehledej výmluvy, ale příležitosti.