Giorgio Armani, italský návrhář, který změnil svět módy, zemřel. Rozloučení proběhne již tento víkend

„S nekonečným zármutkem oznamuje skupina Armani odchod svého tvůrce, zakladatele a neúnavné hnací síly: Giorgia Armaniho,“ uvádí se v oficiálním prohlášení. „Il Signor Armani, jak mu vždy s respektem a obdivem říkali zaměstnanci a spolupracovníci, zemřel pokojně, obklopen svými blízkými. Nezdolný až do konce, pracoval do svých posledních dnů, věnoval se společnosti, kolekcím a mnoha současným i budoucím projektům.“

Giorgio Armani nebyl jen veleúspěšným módním návrhářem, ale také velmi úspěšným podnikatelem. Byl jediným akcionářem své stejnojmenné společnosti Giorgio Armani S.p.A., jejíž zájmy sahaly daleko za oděvy a zahrnovaly i hotely, bytové doplňky, a dokonce i cukrovinky. Podnik, který od základů založil v roce 1975 z peněz získaných prodejem svého Volkswagenu Brouka, dosáhl v roce 2019 obratu 2,1 miliardy eur a zaměstnává nyní kolem 8 000 lidí po celém světě. Osobní jmění Armaniho bylo odhadováno na 11 miliard dolarů. Pozoruhodné je, že když svou firmu zakládal, bylo mu už 40 let. Trvalo mu jen sedm let, než se z neznámého tvůrce stal tváří obálky časopisu Time, což v roce 1982 představovalo vrchol kulturního uznání.

Od aranžéra výloh po vlastní kolekce 

Armani začal navrhovat dámskou i pánskou módu jako freelancer na počátku 70. let, a to po šesti letech práce pod vedením krejčího Nina Cerrutiho, pro něhož připravoval sportovní značku Hitman. Předtím strávil sedm let v milánském obchodním domě La Rinascente, kde působil jako aranžér výloh a asistent nákupčího. Vlastní návrhářské studio otevřel díky podpoře svého životního i pracovního partnera, architekta Sergia Galeottiho. Jak Armani řekl v roce 2015 časopisu GQ: „Sergio mi dal víru v sebe sama. Ukázal mi větší svět.“ Oba muži společně založili firmu, kde Galeotti byl předsedou a spolumajitelem. Asistentkou byla Irene Pantene, která pro společnost pracuje dodnes. První kolekci dámské módy uvedli na kalendáři Camera Della Moda pro podzim 1976 a zajistili si distribuci u Barneys, což byl dokonalý start.

Zpráva o jeho talentu se poměrně rychle rozšířila i do USA, kde v dubnu 1978 získal Armani první ze tří neocenitelných okamžiků publicity, a to když si Diane Keaton oblékla jedno z jeho sak v rámci přebírání Oscara za nejlepší herečku. Následoval průlom, který se stal klíčovou součástí Armaniho legendy. Jeho oblečení hrálo v roce 1980 hlavní roli ve filmu Americký gigolo, kde je oblékl Richard Gere. Jak se Armani nechal v roce 2017 slyšet: „Byla to senzace! Každý chtěl vědět, co to má Gere na sobě, že vypadá tak skvěle. Takže mi to najednou přineslo pozitivní známost.“ Ve skutečnosti šlo o velkou náhodu, protože původně doporučení na modely od Armaniho přinesl manažer herce Johna Travolty, který byl do hlavní role obsazen, ale posléze odstoupil. Režisér Paul Schrader angažoval Richarda Gerea a ponechal mu Armaniho „uniformu“.

Rychlý vzestup v USA

Ve chvíli, kdy USA vstupovaly do jednoho ze svých vrcholných období moci a sebevědomí, nabízel Giorgio Armani sofistikovaný, přirozeně působící a exoticky organický styl v jemných tónech s volnějšími rameny a nenucenou elegancí. Jeho nově otevřené značky Emporio Armani a Armani Jeans přinesly možnost získat kousek Armaniho světa za dostupnější cenu. Více než kterýkoli z jeho milánských kolegů se pouze Gianni Versace mohl přiblížit stejnému rozsahu viditelnosti, a tak se Armani rychle stával synonymem pro italskou módu v americkém i širším povědomí. „Tehdy se toho stalo tolik a tak rychle,“ vzpomínal Armani v roce 2017. „Bylo to období, kdy se moje kariéra posouvala kupředu na všech frontách.“

V roce 1985 však Armaniho zdánlivě neustálý profesní vzestup přerušila osobní tragédie, když Sergio Galeotti zemřel po delší nemoci. Ztráta zasáhla Armaniho hluboce, ale jeho podnikání dál rostlo. 

Ačkoliv 80. léta definovala Armaniho styl, i v následujícím desetiletí nadále určoval směr módy, zejména v pánském odívání. Ani nástup značek jako Prada a Calvin Klein jeho všeobecný vliv nenarušil. Téhož roku vyšel i dokument Made in Milan, sestříhaný Martinem Scorsesem, který ukazoval Armaniho při práci a v němž sám návrhář poznamenal: „Společnost se mění a já se měním s ní. Snažím se filtrovat své myšlenky skrze každodenní realitu.“

V letech 1990 až 1995 společnost rychle rostla a koníček začal být pro Armaniho povinností, kterou nemůže zanedbávat. Později o tomto období řekl: „Už jsem si nemohl dovolit riskovat jako dřív a nemohl jsem si dovolit neprodávat, nemohl jsem si dovolit ani pokles prodejů. Mé navrhování se stalo obchodní zodpovědností.“ Přibývalo dalších a dalších linií jako noční prádlo, kosmetika a další, jen aby růst pokračoval. 

Sebekázeň a nezměrná pracovní morálka

K 25. výročí své společnosti a retrospektivní výstavě v Guggenheimově muzeu v roce 2001, která údajně přilákala 29 000 návštěvníků týdně, byl Armani stále nesmírně úspěšný a vlivný, i když už nebyl „le dernier cri“ tedy posledním výkřikem módy. Na počátku druhého tisíciletí spustil svou hotelovou síť ve spolupráci s partnery a převzal kontrolu nad vlastními výrobními závody, aby zajistil vertikální integraci. Tam, kde nemohl vyrábět sám, uděloval licence, ale jen tehdy, pokud měl zajištěné poslední slovo. Údajně byl opakovaně osloven investory ze soukromých kapitálových fondů a dalšími, kteří chtěli být součástí tehdejšího boomu konsolidace luxusních značek, ale rozhodl se zachovat svůj dům výhradně sobě.

Nakonec i Armaniho kolekce byly čím dál víc věrné jemu samotnému než době. A síla jeho jména byla tak velká, že překročila hranice celého módního systému. Občas se o Armanim šeptalo, že je spíše zdrženlivý až popudlivý, zejména byl ale zodpovědný a přísný sám na sebe. Svůj postoj často vysvětloval jako projev stydlivosti. Přesto působil Armani impozantně a jeho osobní estetika byla asketická. Velkou váhu přikládal i dobré fyzické kondici.

Armani pracoval až do konce a dokonce i u svých posledních kolekcí osobně kontroloval každý model, než ho vyslal na molo přehlídky. Jeho mantrou byl perfekcionismus a potřeba mít stále nové cíle a dosahovat jich, aby nabyl stavu mysli, který dává životu hluboký smysl.

Podle prohlášení společnosti se pohřeb uskuteční v milánském Teatro Armani od soboty 6. září do neděle 7. září a bude přístupný veřejnosti od 9 do 18 hodin.

^{zdroj informací: autorský článek, Vogue.co.uk, Wikipedia.org}