Minimalismus, slow fashion a rodinné chvíle, to je životní styl Petra Hladíka

Pane ministře, jak vypadá váš běžný volný den, když zrovna neřešíte politiku?

Volný den? To je u nás spíš vzácnost než pravidlo. Ale když se poštěstí, snažím se ho trávit co nejvíc s rodinou. Mám pět dětí, takže nuda rozhodně nehrozí. Ráno se snažíme nikam nespěchat, uděláme si společnou snídani a pak vyrazíme ven. Třeba na výlet do přírody nebo na kola, když je hezky. Jsme z Brna, takže často chodíme někam do okolí, nejčastěji po jihomoravském kraji.

Občas se mi podaří vyrazit i na Vysočinu, kde dávám dohromady les, který v minulosti zasáhl kůrovec. Je to úplně jiný druh práce. Ruce jedou a hlava na chvíli vypne. Tam na čerstvém vzduchu přicházím s těmi nejlepšími nápady.

Pět dětí není úplně málo. Co vám rodinný život dal a jak se vám daří skloubit práci a rodinu?

Rodina mě naučila spoustu věcí. Třeba trpělivosti, schopnosti naslouchat, ale i umění rychle přepnout mezi úplně odlišnými světy. Dopoledne řešíte nelegálně dovezený odpad ze zahraničí, odpoledne zase akutní situaci, že někdo ztratil bačkůrky. Pět dětí je velká škola života, ale taky velká radost. Každý den mi připomínají, proč má smysl dělat to, co dělám. Kvůli nim chci, aby naše země byla čistější, bezpečnější a udržitelná. A aby měli lepší příležitosti, než máme my.

Skloubit rodinu a práci ale není vždycky jednoduché. Jsou chvíle, kdy mi neskutečně chybí. Ale myslím, že se nám daří najít si vždycky čas, který spolu strávíme. Přiznávám, že je to hlavně díky mé úžasné ženě Zuzce. Mám obrovské štěstí, že mě podporuje a já se na oplátku snažím být doma co nejvíc. Je nejlepší manažerkou naší domácnosti a já ji za to moc děkuju. Není to lehká práce a žádný chlap by to u své ženy neměl brát jako samozřejmost.

Když chcete opravdu „vypnout“, jaký typ odpočinku volíte?

Zní to u ministra životního prostředí asi jako klišé, ale když potřebuji vypnout, utíkám do přírody. Vyrůstal jsem v sedlácké rodině a les, louka nebo pole pro mě odjakživa znamenaly klid i prostor pro přemýšlení. Česká a moravská krajina je nádherná a často podceňovaná. Přitom máme být na co hrdí.

Ale někdy stačí i docela obyčejný večer doma. Být s manželkou a dětmi, povídat si, smát se. Tyhle chvíle mi dobíjejí baterky nejvíc.

Jak vypadá vaše ideální dovolená? Spíše aktivní cestování nebo relax u vody?

Přiznám se, že na polehávání u vody moc nejsem. Ale u nás plánování dovolené začíná rodinnou radou. Každý má jinou představu, a tak se je snažíme sladit do jedné společné. Nejčastěji objevujeme Česko na kolech nebo pěšky. Letos jsme prozkoumávali krásy jižní Moravy, předtím lesy kolem Berounky na Křivoklátsku nebo Krušné hory.

Které místo, kam jste cestoval, na vás udělalo největší dojem a proč?

Čím víc toho člověk procestuje, tím víc si váží toho, co má doma. Nedávno na mě ale silně zapůsobilo Španělsko. Bohužel v tom negativním smyslu. Viděl jsem na vlastní oči, jak vážné důsledky může mít sucho, když se na něj nepřipravíte včas. Vyprahlá krajina, omezený přístup k vodě, problémy v zemědělství. Dělají, co můžou, ale některé změny prostě přišly příliš pozdě. Pro mě to bylo varování. I u nás často slyším, že ještě máme čas. Jenže  příroda si na politické termíny nehraje. Když zaspíme, cesta zpátky bude mnohem složitější a dražší. Také povodně nám v minulém roce ukázaly, že příroda si jde vlastní cestou a my ji musíme následovat.

Jste aktivní člověk. Který sport vás baví nejvíce a proč?

Rád si jdu zaplavat nebo sednu na kolo, ale srdcovka je pro mě fotbal. Hrál jsem ho jako kluk se svým bráchou a teď ho hrají i mé děti. Fotbal je krásný v tom, že dokáže spojit lidi napříč generacemi. A hlavně u nás na jižní Moravě to není jen sport, ale taky způsob, jak být spolu. Když se na vesnici hraje zápas, sejde se půlka obce. To mám rád. Před dvěma lety jsem si ale během zápasu přetrhl vazy, tak se na hřiště jako hráč dostanu jen výjimečně. Teď je ze mě spíše fanoušek mých dětí nebo brněnské Zbrojovky či Líšně. 

Prozradíte nám, kolik kroků v průměru denně ujdete?

Zhruba deset až patnáct tisíc kroků, ale hodně záleží na tom, co dělám. Když běhám s dětmi po horách nebo si povídám s voliči v kampani, je to víc. Jsou ale i dny, do kterých se soustředí důležitá jednání, a to pak přirozeně nachodím o něco méně.

Jste známý tím, že žijete poměrně skromně, co je ale vaše malá osobní „slabost“, na které si potrpíte?

Je pravda, že když to jde, snažím se věci opravit a nevyhazovat. To platí i o jídle, kde hlídám, co stíháme sníst a co dáme například zamrazit. Co naprosto miluju, je kvalitní káva. Někdy během dne ztrácím přehled o tom, kolik šálků jsem vlastně měl. Kolik přede mě totiž postavíte, tolik vypiju. 

Sledujete módu? Co byste řekl, že je váš osobní styl oblékání?

Sleduju hlavně udržitelné české značky a návrháře. Je pro mě důležité, aby oblečení bylo kvalitní, vydrželo co nejdéle a vzniklo za férových podmínek. Nepotřebuji skříň plnou věcí. Spíš pár dobrých kousků, které mi sedí a dají se dobře kombinovat. Značka pro mě ale není zas tak důležitá. Když si něco koupím a není to zrovna slow fashion, snažím se to aspoň pořádně vynosit.

Máte oblíbený kousek oblečení, bez kterého si neumíte představit šatník?

Většinu času teď trávím v obleku. Aby to ale nebyla úplná nuda, pořídil jsem si pár kravat s jemnými květinovými motivy a ty nosím hrozně rád. Přece jen se to k životnímu prostředí hodí. Nejlépe se ale cítím v obyčejném tričku a kalhotách. Ke čtyřicátinám jsem od rodiny dostal tričko s nápisem Táta, a v tom chodím úplně nejraději.

Nedávno jste v jednom rozhovoru zmínil, že rád vaříte a pečete. Prozradíte nám svůj oblíbený recept?

Nejčastěji peču ovocné buchty. Koukněte na mé sítě, mám tam recept na skvělý bezlepkový rebarborový koláč.

Kniha, film nebo hudební album, které vás v poslední době nejvíce oslovily?

S pěti dětmi a mou prací moc času na kulturu bohužel nezbývá. U nás doma je teď v kurzu nové album od Pokáče, které je plné dětských písniček a u těch mých teda rozhodně zabodovalo. Co se týče knížek nerad bych teď nějakou jmenoval. Spíše se mi doma hromadí tituly, které mě zaujaly, ale ještě jsem neměl čas je otevřít. S manželkou máme společnou vášeň pro cimbálovku a folklor. Tradice jsou jedním z největších bohatství jižní Moravy a teď v létě je spousta hodů, takže nás to láká právě tam.

Vzpomenete si na okamžik nebo zážitek, který vás zásadně formoval – ať už osobně, nebo profesně?

Ve své práci se často vracím k momentu, kdy jsem si uvědomil, že nechci jen sedět a stěžovat si na politiku nebo věci kolem sebe, ale že mám možnost je sám měnit a tím pomáhat ostatním. Politika pro mě není o abstraktních slovech, ale o konkrétním vlivu na každodenní život lidí a na stav životního prostředí. A to je obrovská zodpovědnost. Jako první náměstek města Brna jsem se podílel na zavádění zelených střech nebo systémovém sběru dešťové vody. Tam mi došlo, že skutečná změna začíná i u malých opatření, které mohou mít obrovský dopad.

Kdo byl či je vaší největší inspirací v životě?

Velkou inspirací byli a jsou pro mě lidé, kteří dokázali dělat politiku jako službu, třeba Josef Lux. Ukázal, že politika může být poctivá, pracovitá a zaměřená na lidi. To je pro mě velký vzor. Taky mě hodně formovalo prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Lidé na Vysočině a jižní Moravě jsou houževnatí, drží spolu a dokážou se radovat i z maličkostí. To je pro mě celoživotní inspirace.

Rád se účastníte sousedských setkání ať už jde o děti nebo dospělé. Co si z těchto okamžiků odnášíte? Jak vás obohacují?

Na sousedských setkáních mám rád především to, že se tam lidé potkají napříč generacemi od dětí až po seniory. Je to skvělá příležitost si popovídat, dozvědět se, co lidi opravdu trápí nebo co je těší, a také se společně zasmát. V dnešní době, kdy se spousta věcí přesouvá do online prostoru, mají pro mě osobní setkání velkou hodnotu. Dodává mi to energii i inspiraci do práce. A taky je to připomínka, že dobré sousedské vztahy dělají život v obci i městě mnohem hezčím.

Co vás naposledy opravdu rozesmálo?

S pěti dětmi je u nás o zábavu postaráno pořád. Někdy pobavím sám sebe, když se mi podaří pěkný přeřek, a jindy mě rozesmějí lidé kolem. Ta vřelost a pozitivní nadhled, který jsou pro nás Jihomoraváky typické, jsou prostě nádherné.

Jak si představujete ideální víkend doma v Brně?

Společná snídaně, procházka v přírodě, odpoledne práce na zahradě a večer posezení s rodinou nebo známými. Ideálně když hraje někde cimbálovka. Na Brně a jižní Moravě mám rád právě to, že příroda, kultura i lidé jsou tady tak blízko sebe.

A naopak, jaký je váš „tajný sen“, který byste si jednou rád splnil, až bude více času?

Nemám rád, když práce stojí, takže bych se místo odpočinku pustil do vlastního projektu. Mým velkým snem je mít svůj sad. Spoustu stromů, na jaře je prořezávat, na podzim sklízet. Z plodů dělat bublaniny, marmelády a mošty a nebo je i nechat vypálit. To stihnu asi až na důchod. Teď není čas. Jsem rád, že zvládáme naši malou zahrádku doma, kde mě to ale občas taky táhne k nějaké bublanině nebo marmeládě. 

Rychlé otázky na závěr:

Moře nebo hory?

Určitě hory. Moře je krásné na odpočinek, hory vás posunou fyzicky i duševně.

Káva nebo čaj?

Myslím, že už je jasné, že káva.

Kočka nebo pes?

Doma máme kočku.

Košile nebo tričko?

V tričku se cítím líp.

Lyže nebo běžky?

To je pro mě těžké, miluju obojí.

Běh nebo cyklistika?

Cyklistika.

Domácí pohoda nebo společenská akce?

Rodina je pro mě nejdůležitější, takže domácí pohoda.

Město nebo venkov?

Venkov nebo město, ze kterého je to blízko do přírody.