Móda, politika i životní filozofie. Michaela Matoušková ukazuje, že elegance a odhodlání jdou ruku v ruce

Jak jste si užila letní dny? Spíše prací, nebo se vám podařilo aspoň na chvíli vypnout?

Letošní léto jsem věnovala práci a setkávání s lidmi. V únoru jsem nastoupila na Ministerstvo zdravotnictví jako náměstkyně pana ministra, a tak jsem věnovala veškerý svůj čas práci zde. Byly přede mnou výzvy, které bylo třeba udělat před koncem volebního období, a tak na lenošení v letošním létě nezbyl čas. Vypnula jsem ale při letní kontaktní kampani mezi lidmi, kteří mě doslova do práce nabíjeli a moc jim za tu předanou energii děkuji.

Co je vaší nejoblíbenější činností, když zrovna nic nemusíte?

Když zrovna nic nemusím, mám ráda relax v podobě knížky, ale také cestování, jen na to už je potřeba více času. Také ráda plavu, a tak se snažím alespoň několikrát týdně věnovat tomuto sportu vedle procházek v přírodě, které doslova miluju. A ve volných chvílích také létám se svým taťkou na vírníku, což mě moc baví. 

Jak byste popsala svůj osobní styl? Preferujete spíše klasiku, nebo se ráda pouštíte do experimentů?

Co se oblečení týče, jsem vyznavačem klasiky a držím se přísloví, že v jednoduchosti je krása. Myslím, že to se ke mně hodí i povahově, kdy jsem spíše konzervativnější typ, a tak do svého šatníku řadím spíše věci elegantní s jednoduchým střihem. Protože jsem stále v pohybu, je pro mě důležitá i funkčnost a v oblečení se musím cítit dobře.

Co je pro vás důležité při výběru oblečení do práce? Snažíte se skloubit profesionalitu s ženskostí, nebo dáváte přednost čistě funkčním kouskům?

Mám ráda kostýmky, pouzdrové šaty a spíše business styl střídám s jednoduchou elegancí. V tomto typu oblečení se ráda cítím pohodlně, ale přesto mám ráda, že je na první pohled vidět ženskost.

Kde hledáte módní inspiraci? Máte nějaké oblíbené značky, designéry nebo módní ikony?

Šaty mě musí na první pohled zaujmout. Obvykle se mi stává, že když si udělám čas na nákupy a konečně se odhodlám pořídit si nový kousek do šatníku, zrovna se mi ten den nedaří nic vhodného najít. A pak, když to nečekám, jsou to ty nejlepší úlovky. Mám svůj oblíbený obchod v Litomyšli, kde mi paní krejčová vždy ušije věci přímo na míru a podle mého gusta. Takové kousky pak v mém šatníku přetrvávají poměrně dlouho a stávají se mými oblíbenými. O to více mě těší, že bývají originální a nenajdu je na nikom jiném.

Jak se váš styl proměnil v průběhu let? Jsou nějaké módní trendy, kterým jste v minulosti podlehla a dnes se jim spíše vyhýbáte?

Spíše si držím konzistentní názor na módu a držím se toho, co mi pasuje. V minulosti jsem více preferovala kalhotové kostýmy, dnes spíše šaty. Mimo práci mám ráda sportovní styl, který mi dává dostatek pohodlí.

Který módní kousek považujete za klíčový ve vašem šatníku a proč?

Kostým, který se skládá z kalhot, sukně a šatů je naprostým základem, protože já se většinou rozhoduji až ráno, na co budu mít ten den náladu, a tak je vždy překvapením, co si na sebe obléknu. Když vyjíždím mimo domov, byť jen na jeden dva dny, je to pro mě celkem složitá situace, protože musím mít ráno na výběr. Pak klamu doslova celým kufrem a vypadá to, že odjíždím mimo domov alespoň na týden.

Ve volném čase ráda cestujete, plavete a čtete. Jak se vám daří skloubit náročné pracovní povinnosti s vašimi koníčky?

Je to celkem složité to vše skloubit, ale pokud si člověk má zachovat čistou hlavu a bystrý mozek, chce to občas i vypnout a sport nebo relax je důležitou součástí regenerace. Rodina se mi snaží připomínat, že je třeba občas i odpočívat, a tak se vždy postará o plánování mého volného času, který se snažím mít alespoň jeden den o víkendu právě pro tyto věci.

Existuje nějaká destinace, která vás v poslední době obzvláště zaujala a kam byste se ráda vrátila?

Zaujala mě Valencie, kde jsem byla v období jara před pár lety s mojí dcerou. Kloubí se tam staré historické město s novou a moderní architekturou a doslova mě učarovalo koryto odkloněné řeky, která původně přes město tekla. Protože ale způsobovala záplavy, tak se vedení města rozhodlo vytvořit koryto nové a řeku odklonit za město. V původním korytě, které má kolem osmi kilometrů je nádherný park. Moc se mi líbila vůně po pomerančích, která se celým městem linula. Toto je asi první místo, kam bych se opravdu chtěla ještě vrátit. Jinak miluji vůni moře a mořského vzduchu, takže jakákoliv dovolená u moře se svými blízkými mě doslova nabíjí. Ne nadarmo jsem se narodila na první letní den, sluníčko a příroda jsou pro mě velmi důležité.

Jaké knihy vás aktuálně baví? Máte nějaký oblíbený žánr?

V poslední době čtu více odborné literatury, než odpočinkových knih. Mám ale ráda knihy, které v sobě mají příběhy z filozofie a vnímání lidských hodnot. Myslím, že nikdy není na škodu si připomenout, co je na světě opravdu důležité.

Máte nějaké koníčky, o kterých veřejnost zatím tolik neví?

Mým trochu skrytým koníčkem je výklad tarotu a používání kyvadla. Jsou to v podstatě moje chvilky spojení sama se sebou a něčím, co nedovedu popsat. Nicméně mě to baví a v životě mi to už mnohokrát pomohlo vidět situace z více úhlů pohledů a nacházet nové cesty. Někdy bývám až překvapená, jak hodně se v kartách zrcadlí naše životy a skrytá přání.

Co vás motivuje jak v osobním, tak v pracovním životě?

Mým největším motorem je, když vidím spokojené lidi kolem sebe, kteří mi mnohdy přijdou za mou práci poděkovat. Již 15 let dělám ve své obci starostku a byla mi dána možnost obec hodně měnit. I když se nikdy člověk nezavděčí lidem všem, jsou to ty nejkrásnější chvíle, když mi přijde poděkovat člověk, kterému jsem nějak mohla pomoci, nebo mu prostě jen udělala něčím radost. To je pro mě ta největší motivace měnit věci, které mnohdy nejsou lehké a lidé se jich bojí. Mám asi dar do věcí umět „říznout“ a když už to udělám, povede se to. A když se to nepovede, tak až po čase zjistím proč… protože zkrátka mělo vyjít něco lepšího.

Můžete se s námi podělit o příběh z vašeho života, který vás formoval a udělal z vás výjimečnou osobnost, jakou jste dnes?

Předně moc děkuji, že mě vnímáte jako výjimečnou osobnost, osobně v sobě vidím úplně obyčejnou holku z vesnice, která je na to pyšná, odkud pochází. Moje profesní dráha je vlastně velkým překvapením i pro mě samou. Nikdy jsem si nemyslela, že ze mě bude politička. Nejvíce se můj život začal formovat asi v době, kdy jsem jako patnáctiletá holka šla pracovat na pole do lesních školek. Podmínky, ve kterých se tam dříve pracovalo a těžká práce, kterou ve většině případů dělaly ženy mě už tenkrát donutily se zamyslet nad pracovními podmínkami a také tím, co chci dělat. Byť mám přírodu moc ráda a příprava stromků je opravdu velmi záslužná práce, nebylo to to, kde bych viděla svou budoucnost. Naopak od mala jsem milovala doklady a psací stroj. Moje maminka po večerech chodila na brigádu a uklízela kancelářské prostory. Moc ráda jsem chodila s ní a vždy si sedla za ten dlouhý zasedací stůl, vzala si k sobě tiskopisy a „vedla“ podnik. Už tenkrát bylo jasné, že moje cesta bude spíše v administrativě. V patnácti jsem potom začala vést účetnictví sportovcům a do toho jsem se doslova zamilovala. Takže studium ekonomických předmětů bylo jasnou volbou a díky tomu jsem si v osmnácti založila živnostenský list a začala zpracovávat účetnictví i dalším firmám. Velmi brzo jsem si vysloužila dobré jméno, a tak se moje podnikání rozrostlo do firmy. A pak to přišlo. Narodila se mi ve 25 letech dcera a já jsem začala více vnímat to, co mi v obci chybí a jak se obec vede. Už jsem měla zkušenosti s žádostmi o dotace pro firmy, a tak jsem začala pomáhat obci v jejich získávání. Až za mnou jednoho dne začali chodit místní, ať kandiduji do zastupitelstva – vždyť tu veřejnou správu přece na vysoké škole studuji. A tak jsem to zkusila a rovnou se stala starostkou. Už čtvrté volební období proto měním naši obec snad ku prospěchu hezkého života v ní. K tomu se poté přidala moje kandidatura do Pardubického kraje, kde jsem se stala náměstkyní hejtmana a vzala jsem si na starosti zdravotnictví. Bylo to v době, kdy začínal covid a já jsem to viděla jako výzvu. Výzvy mám doslova ráda, a protože tento obor v krizové době nikdo z kolegů nechtěl, vzala jsem si ho na starosti já. Po čtyřech letech se mi mnohé povedlo, a tak jsem měla možnost výrazně posunout k lepšímu i krajské zdravotnictví. Ještě stále dostávám dopisy od lidí, jak moc jim na kraji chybím, a to je to, proč tu práci dělám ráda. Přijala jsem proto výzvu Starostů a nezávislých, kde jsem byla v předsednictvu, zda bych se pustila i do zdravotnictví na úrovni náměstkyně ministra. Opět výzva, která se neodmítá, a tak od letošního února působím i tam. Připravuji strategický dokument směřování zdravotnictví do roku 2035 a dala jsem se do procesu, jak plánovat personální kapacity. V posledních dnech spojuji ministerstva, abychom nastavili sdílení dat, která nám pomohou náš stát vést efektivněji a chytřeji. Strategie a vize jsou asi to, co mě stále žene dopředu, protože vidím, co vše se ještě musí změnit a jak velké výzvy nás ve zdravotnictví čekají. I tady jsem vždy připravena být státu nápomocná.

Jaká je vaše životní filozofie? Řídíte se nějakým konkrétním heslem nebo principem?

Mám své motto: „Uč se a žij tak, aby ses mohla ohlédnout.“ Lidské hodnoty, úcta lidí k sobě navzájem, ale také čest jsou pro mě v životě důležité. V životě se držím heslem, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody a podle toho se také snažím sama chovat. Jak mi vždy říkali rodiče, když něco chceš, nestačí chtít, musíš to udělat. A tak většinou to, co si dám za cíl, o to se pokusím. Samozřejmě, že ne vždy jsem úspěšná, ale i v tomto případě je to další motor k tomu, jít si za svým a zkusit to z jiného úhlu. Hledám si témata, která jsou prospěšná pro celou společnost a pokud se to má stát, tak se to určitě povede.

Co byste poradila mladým ženám, které se chtějí prosadit v politice nebo v jiných náročných oborech?

Vzkázala bych jim, ať se nebojí a určitě to alespoň zkusí. Odejít se dá vždy, ale kdo nic nezkusí, nic nedokáže. Ano, může se stát, a s tím se musí počítat, že to s jejich životem může pěkně zamávat. Pokud svou práci budou chtít dělat poctivě, bude to mnoho odříkání, méně soukromého času, ale musím z vlastní zkušenosti říci, že pokud je politika posláním, všechno se to dá skloubit a ten pocit z dobrého výsledku, ten je nenahraditelný. Pokud se povede, že mají partnera, pro kterého je i jejich úspěch jeho úspěchem a širokou rodinu, která je podpoří a pomůže jim a především, pokud jim nechybí vytrvalost a potřeba věci měnit, tak je politika právě tím správným posláním pro ně.

Rychlé otázky na závěr:

Káva nebo čaj?
Ráno čaj, přes den káva.

Kniha nebo film?           
Kniha.

Moře nebo hory?          
Moře.

Východ nebo západ slunce?   
Západ.

Společenská událost nebo večer doma?  
Večer s rodinou.

E-mail nebo osobní schůzka? 
Osobní schůzka.

Město nebo venkov? 
Venkov.