Ne každá žena potřebuje oversize, říká návrhářka Dagmar Vybíralová

Máte za sebou roky zkušeností. Změnil se váš pohled na to, co je skutečný luxus?
Z mého pohledu je v současnosti slovo luxus často nadužíváno, i tam, kde se o skutečný luxus vůbec nejedná. Každý může tento pojem vnímat rozdílně. Zůstanu-li u svého oboru, vnímám luxus především jako soustředěnou práci a promyšlený proces. Důležitý je čas věnovaný návrhu, proporcím a kvalitnímu materiálu. Stejně podstatné je i vědomí, že oděv vzniká pro konkrétní ženu, nikoli jako rychlá reakce na trend. Právě tato kombinace dává modelu dlouhou životnost a smysl.

Váš rukopis je často popisován jako nadčasový. Je to vědomé rozhodnutí, nebo přirozený výsledek vaší práce?
Je to přirozený výsledek mé tvorby. Vždy jsem věřila dokonalému střihu, znalosti proporcí a vysoce kvalitní krejčovině. Když oděv vychází z těchto základů, nepodléhá tak snadno době. To, že obstojí i po letech, beru jako známku dobře odvedené práce.
Naší klientelou jsou ženy, které mají již vybudované postavení a chtějí se oblékat kvalitně a originálně. Zároveň jsou časově zaneprázdněné, a proto chtějí vybudovat šatník, který nebude nutné tak často obměňovat.

Pracujete s výraznými barvami i čistými liniemi. Kde je pro vás hranice mezi odvahou a přehnaností?
Hranice je vždy u ženy samotné. Pokud barva nebo linie začnou potlačovat osobnost nositelky, je to už příliš. Odvaha má ženu vynést, ne ji maskovat. Hranice soudnosti a vhodnosti by ale měly vždy existovat.
Přehnanost vzniká i ve chvíli, kdy návrhář začne mluvit hlasitěji než ten, kdo oděv nosí, a vznikne výrazný, ale bezduchý model.

Dnešní móda je extrémně rychlá. Jak se v tomto prostředí obhajuje pomalé, zakázkové šití?
Neobhajuje se, cestu si nachází samo. Ženy, které k nám přicházejí, většinou již vědí, že nechtějí každou sezonu začínat od nuly. Zakázkové šití pro ně není otázkou luxusu, ale způsobem, jak si zjednodušit každodenní rozhodování. Oděv má fungovat dnes i za několik let. V rychlém světě má právě tato kontinuita velkou hodnotu.

Říkáte, že dobře navržený oděv nemá ženu měnit, ale podpořit. Co to v praxi znamená?
Znamená to pozorovat, poslouchat a respektovat. Dívat se na ženu takovou, jaká skutečně je, a ne takovou, jaká by měla být. Každá žena má jinou energii, jiný pohyb i jiný vztah ke svému tělu. Oděv by měl tyto kvality podtrhnout, zvýraznit přednosti, ale nepopírat realitu. Nejde o ideál, ale o harmonii, ve které se žena pozná a cítí se dobře.

Máte pocit, že se ženy dnes učí znovu investovat do kvality místo kvantity?
Ano, ale bohužel pomalu. Chybí větší osvěta. K nám naštěstí přicházejí ženy, které už mají za sebou fázi přeplněné skříně. Zjistily, že množství nepřináší jistotu. Kvalita a promyšlená skladba šatníku ano.
S tím přichází i klid při oblékání. Móda má být radost, ne stres. Trendy mohou inspirovat, ale neměly by určovat směr za každou cenu. Umírněnější přístup má navíc i širší dopad.

Máte nějaký model, ke kterému se vracíte v myšlenkách, i když už dávno žije svůj vlastní život v cizím šatníku?
Ano, mám. Byly to dlouhé společenské šaty z krásného materiálu. Návrh jsem původně vytvořila pro sebe, nakonec jsem ale materiál i střih použila na přehlídkový model. Šaty se velmi líbily a nechtělo se mi s nimi loučit. Nakonec jsem je prodala své známé, která působila na velvyslanectví v zahraničí, a byla jsem ráda, že právě jí.

Stává se vám, že na ulici potkáte ženu a automaticky si v hlavě začnete představovat, jaký střih by jí slušel?
Ano, stává se mi to často. Je to profesionální deformace. Spíše než kritické hodnocení je to zvědavost. Každá postava má svůj potenciál a mě dodnes baví ho hledat. Je to radost z řemesla, která mě ani po letech neopustila.

Existuje kousek oblečení, který sama nikdy nenosíte, ale baví vás ho navrhovat?
Ano, jsou to velké večerní róby a společenské pláště. Miluji luxusní materiály, jako je pravé hedvábí, vlna, kašmír, kožešiny a kůže. Z těchto materiálů je radost tvořit. Nic se nevyrovná šatům z pravého hedvábí nebo vlny. Právě modely z těchto materiálů mají dlouhou životnost a nadčasovost.

Kdybyste si mohla vybrat českou nebo zahraniční osobnost, kterou byste chtěla obléknout, kdo by to byl a proč?
Kdybych si mohla vybrat, byly by to paní Pavlová a Jana Plodková. K některým outfitům paní Pavlové mám výhrady. Myslím si, že by jí více slušely dobře padnoucí šaty a kostýmy, kalhotové i sukňové, než oversize styl. Janu Plodkovou zmiňuji proto, že je nejen vynikající herečka, ale má vytříbený vkus i v civilním životě.

Co byste dnes poradila ženě, která si chce vytvořit funkční a dlouhodobý šatník?
Aby začala u sebe a svého života. U toho, jaké má povolání, koníčky, kam chodí a co od oděvů potřebuje. Investovat do několika kvalitních základů, které spolu fungují.
A nebát se šití na míru. I jeden dobře vytvořený oděv dokáže postupně změnit celý šatník. Návštěva odborníka může velmi mile překvapit i nedůvěřivé.

Kde mimo módní průmysl nacházíte inspiraci pro svou tvorbu?
Protože miluji architekturu, umění a přírodu, čerpám inspiraci právě tam.

Co byste si přála, aby si žena odnesla z návštěvy vašeho ateliéru, kromě hotového modelu?
Pocit příjemně stráveného času a dobré investice do sebe. Pocit, že je viděná a respektovaná. Že styl není o věku ani konfekční velikosti. A možná i nové vnímání oblečení, ne jako spotřeby, ale jako vztahu, který může fungovat dlouhodobě.