Rozhovor s českou fotografkou a architektkou Ivanou Vostřákovou
Přinášíme vám rozhovor s českou architektkou a fotografkou, která se dříve věnovala malbě. Dnes se ve své tvorbě snaží vytvořit novou realitu, stejně jako zachycovat obyčejné věci a místa neobyčejným způsobem
Když jsem se rozhodla pro rozhovor s Ivou, netušila jsem, že to bude takový oříšek. Iva totiž zásadně odpovídala buď velmi stručně, nebo přímo jednoslabičně, ale nakonec se myslím rozhovor povedl. Architektka Ivana Vostřáková se intenzivně věnuje fotografii a sbírá ceny všude, kde se její fotografie objeví. Jednoduché čisté linie, hra světel a stínu a koláže to je její doména. Momentálně je maminkou na mateřské dovolené a fotografování se věnuje každou volnou chvilku.
Jak se žije fotografce na mateřské „dovolené“ a co plánuješ po ní?
Žije se mi krásně, ještě rok chci zůstat doma se synkem, abych se mu mohla co nejvíce věnovat. Mám skvělé zázemí v podobě fajn manžela a ostatních členů rodiny, takže mám i na fotografování relativně dost času. A po mateřské? Vrátím se k architektuře, která mne baví a samozřejmě budu dál pokračovat v dělání fotek tak jako doteď.
Co máš společného s krásnou knížkou Strašidla z Nerudovky?
Knížka je vážně úžasná. Je to takový rodinný projekt. Napsala ji moje maminka, já dělala obálku a sestra ty krásné ilustrace. Píše se v ní o seriózní rodině z Malé Strany, která se na vlastní kůži přesvědčí, že poprosit v krajní nouzi o pomoc strašidla je sice účinné, ale vyžaduje to hodně pevné nervy. Sled bláznivých událostí řítících se na rodinu pak už nejde zastavit. Bezhlaví rytíři bojují při záchraně přepadené dívky s gangem motorkářů, středověká čarodějnice prchá před ctiteli z vyhlášené pražské diskotéky... Situaci navíc komplikují zvířecí mazlíčci, kteří si nedopatřením líznou zpackaného elixíru nesmrtelnosti a začnou do všeho mluvit.. Teď maminka dokončuje další úžasnou knížku, rozhodně se máte na co těšit!
Ivo, máš specifický rukopis, když vidím tvoje úžasné fotky tak vím, kdo je autorem a nemusím hledat popisek. Jak jsi vlastně přišla na tento styl? Proč ne jen fotografie, proč koláže?
Děkuji, to mě těší. Styl jsem nehledala ani nevymýšlela, tak nějak to vyplynulo samo. Něco je ovlivněné mou profesí architekta, něco pramení ještě z malby, které jsem se věnovala před focením. Hodně mě baví vytvářet novou realitu, stejně jako zachycovat obyčejné věci a místa neobyčejným způsobem. Ke kolážím jsem došla přirozeným vývojem. Najednou jsem měla pocit, že někdy by mi k vyjádření toho, co bych chtěla, mnohem více vyhovovalo spojit více fotek dohromady. Zkrátka vytvořit ze zdánlivě neslučitelného něco úplně nového. To je ta část mé tvorby, která je hodně ovlivněná malbou.