Tři nejčastější mýty o mléčných výrobcích aneb pravdy, kterými se radši neřiďte
Mléko bývá ve společnosti často démonizováno. Nezřídka kdy se dočtete, že jeho konzumace je nejen nezdravá, ale dokonce i zdraví nebezpečná. Existuje skutečný důvod, proč bychom se měli mléčným výrobkům vyhýbat? Nebo jsou naopak cennou součástí naší vyvážené stravy?
Mléko a mléčné výrobky jsou pro lidský organismus velmi důležité. Nejenže obsahují všechny tři základní živiny, jako jsou sacharidy, tuky a bílkoviny, ale jsou také důležitým zdrojem vitamínů, minerálních látek a především vápníku s fosforem, tolik potřebných pro zdravý vývoj kostí a zubů. Součástí našeho jídelníčku jsou navíc už od nepaměti. Svou významnou roli hrají ve všech fázích života – od narození až po stáří.
V poslední době ale koluje o mléce řada nejasností, mýtů a polopravd, které často vedou k vážným omylům, jež matou veřejnost. Posvítili jsme si na tři nejčastější z nich, které se vám pokusíme objasnit.
Mýtus č. 1: Pro člověka je nevhodné konzumovat mléko jiného savce
Často se objevují názory, že zatímco kravské mléko je určené pouze teleti, lidské naopak patří jen malému dítěti a z toho důvodu bychom ho jako společnost měli ze svých běžných stravovacích návyků úplně vyřadit. Co je na tom pravdy?
V naší kultuře se mléko konzumuje přes 4 tisíce let, jeho užívání je pro nás tedy zcela přirozené. Stravovací návyky přiměly lidské tělo reagovat a vytvářet nová vylepšení. Proto v rámci evoluce lidského druhu došlo také ke genetickým změnám. Výsledkem je například obohacení naší DNA genem LCT, který nám v dospělosti pomáhá trávit mléčný cukr pomocí enzymu laktáza, jež se tvoří v tenkém střevě.
Mýtus č. 2: Laktózová intolerance je to stejné jako alergie na mléko
Zhruba 2-8 % pevných látek v mléce tvoří mléčný cukr, častěji známý jako laktóza, s jejímž trávením má v Česku problém zhruba každý desátý Čech. Člověk trpící nesnášenlivostí neboli intolerancí laktózy velmi často sklouzne k rozhodnutí nadobro vyřadit všechny mléčné výrobky ze svého jídelníčku, aby minimalizoval potenciální nepříjemnosti.
Intolerance laktózy je však způsobena nedostatkem enzymu laktáza, za kterým na úrovni DNA stojí gen LCT. Enzym je produkovaný v tenkém střevě, což je místo, kde za standardních okolností dochází ke štěpení mléčného cukru. „To, jak naše tělo dokáže trávit laktózu, je do velké míry způsobeno naší genetikou. V dospělosti je běžné, že u většiny lidí dochází k poklesu aktivity genu LCT, který nám umožňuje trávit laktózu z mléčného cukru. Někteří lidé však mohou právě díky genetické variabilitě snadno trávit mléčné výrobky po celý život,” komentuje genetička Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D., vedoucí vědeckého týmu Chromozoom stojícího za vývojem DNA testů Chromozoom Nutri, který nabízí komplexní přehled o genetických predispozicích v oblasti stravování. Dokáže tak odhalit nejen alergii na mléko nebo laktózovou intoleranci, ale i další potravinové alergie, jako je intolerance na lepek, citlivost na fruktózu nebo histaminová intolerance.
Je potřeba si uvědomit, že laktóza je pouze mléčný cukr, ne mléko jako takové. Existují potraviny, které jsou sice mléčného původu, ale laktózy obsahují menší množství, než je obvyklé. Mezi takové patří například parmezán, čedar, švýcarský sýr nebo také ricotta.
A jak je to s alergií? „Alergie na mléko je abnormální imunitní reakcí na mléčné bílkoviny. Jedná se o jednu z nejčastějších potravinových alergií vyskytujících se u dětí. Obvyklou příčinou je kravské mléko, nicméně mléko ovčí nebo kozí může také způsobit reakci. Brzy po konzumaci mléka mohou alergici zažít mírné až těžké příznaky včetně sípání, zvracení, kopřivky a zažívacích potíží. Někdy se alergie na mléko zaměňuje s nesnášenlivostí na laktózu, tento stav se však týká imunitního systému těla a může mít mnohem závažnější průběh,” dodává genetička Ing. et Ing. Barbora Procházková, Ph.D.
Mýtus č. 3: Trvanlivé mléko je oproti tomu čerstvému škodlivé
Trvanlivé mléko představuje podle mnohých nevhodnou potravinu ke konzumaci. Vždyť přece nápoj, který pochází ze zvířete, nemůže přirozeným způsobem vydržet čerstvý po několik měsíců. Trvanlivé mléko je proto dle některých „expertů” plné hormonů, konzervantů a dalších nebezpečných látek.
Doba trvanlivosti je však způsobená formou zpracování mléka, nikoliv nebezpečnými aditivy. Pro dosažení tohoto stavu se využívá tzv. UHT („ultra heat treatment“), tedy metoda, v rámci které je mléko zahřáto po dobu jedné až dvou vteřin na teplotu 135°C, aby bylo zbaveno veškerých bakterií, a následně uskladněno tak, aby nebylo vystaveno vzduchu ani slunci. Při tomto procesu mléko ztrácí maximálně 10 % výživných látek – proto ani tvrzení, že trvanlivé mléko je oproti čerstvému nezdravé, rozhodně není na místě.
