ROZHOVOR s Petrou Ptáčkovou

Mohla by ses čtenářům moda.cz představit a něco málo o sobě říct? Tvá škola a tvé začátky? 
Je mi 30 let, v oboru pracuji od studií na Střední technické škole hl. města Prahy, kde jsme se  zabývali materiály, střihy, technologií ale uměleckou formou. Měla jsem velké štěstí, od jednoho profesora, který dostal zakázku na výrobu kolekce z italských materiálů, jsem dostala šanci, spolu navrhnout kolekci na styl a Kabo a vlastně nevědomky jsem do toho spadla a nesla se na vlně, která mi přišla do cesty, a nechávám se unášet dál. 

Potom jsem chtěla studovat na UMPRUM, kam jsem se nedostala. Francouzština se mi vzdycky libila, a tak jsem si řekla, že to tak má asi být, jednoho dne jsem se sebrala a odjela jsem tam. Odvolání na UMPRUM už jsem nepodala. Toužila jsem žít v Paříži, bylo mi asi 21 let. Mohla jsem se ale takto rozhodnout proto, že dělám bojové umění a měla jsem to štěstí, že jsem se dostala k natáčení reklam. Za ušetřené peníze z natáčení jsem najednou měla různé možnosti a pro mě, obrazně řečeno, “mi celý svět ležel u nohou”, peníze mi dali volnost. Dělala jsem tam různé brigády a chodila na castingy, ručně vyšívala trička pro značku Casey Casey, tenkrát ještě Casey Vidalenc, která ručně zpracovává oděvy, ručně barvené, je to krásná krejčovina. Náhodou jsem také začala studovat módní školu v Paříži, sice jsem neuměla francouzsky, ale pustila jsem se do studia jazyka, s čímž mi pomáhala Ema Smetana. Školu jsem ze zdravotních důvodů nedostudovala, odjela jsem jako kaskadérka pracovně do Německa. Do školy v Paříži jsem se už ale nevrátila, ale dalo mi to hodně, otevřelo mi to oči, tam studenti pracují úplně jinak, mají jinou energii a došlo mi, že musíš hodně chtít, být cílevědomý a plánovat. Utvrdila jsem se v tom, že móda je moje láska a že to chci dělat a že mi dává víc, než jsem si myslela.

Kolekce S/S 2018

Čemu se v současné době věnuješ a na co se můžeme v budoucnu těšit? 
Po Paříži jsem byla nejvíce v New Yorku, tam jsem si uvědomila, že se nemusím klasifikovat jenom jako designér, ale že mohu spojovat více věcí najednou, být umělcem ale i dělat módu. Když jsem se v NY zabydlela, tak jsem se přihlásila do soutěže „Reality show“, ale chybělo mi vízum, tak jsem to zkusila znova za rok a vyšlo to. Podmínky soutěže byl dost tvrdé, zase se mi tam ale otevřelo spoustu nových cest, přišla další nabídka na studium specializace na pleteniny do Itálie, pro mě je to atraktivní obor, trávila jsem tam celý rok a odvíjí se od toho další moje tvorba. Při této práci jsi závislá na pletařích, na týmu. Nyní to nejnovější, co jsem vytvořila, je modifikace kolekce..., je to nový způsob práce, musela jsem se seznámit s novou uměleckou tvorbou, povedlo se to. 

Co máš nejraději na své práci a co tě k ní inspiruje?
Volnost, a tím, že jsem volná pořád, tak mě naopak baví i ten střet, spolupráce a nastavení pravidel hry. Baví mě zpětně se podívat na moji tvorbu, udělat si odstup a vrátit se ke starší věci, vidíš svůj rukopis.