Sladká cesta ke světovému úspěchu
Už ve třech letech míchala mouku s vodou a lásku ke sladkému řemeslu si od té doby nese celým životem. Mirka dnes patří mezi světově uznávané cukráře, její dezerty ocenili odborníci v Paříži, Basileji i Jihoafrické republice. Byla první ženou a zároveň první z Východní Evropy, která se dostala mezi desítku nejlepších cukrářů ve Francii – zemi, kde cukrařina dosahuje vrcholu umění. V rozhovoru vypráví nejen o své nelehké, ale inspirativní cestě plné chuti, emocí a umu, ale i o tom, proč je pro ni kvalita surovin zásadní, jaké vzpomínky ji dodnes provázejí a co považuje za největší odměnu své profese.
Mirko, jste světově uznávanou cukrářkou. Popište nám svou sladkou cestu k úspěchu?
Ta začala ve třech letech, kdy mě tatínek hlídal a do mé kuchyňky mi dal mléko, mouku, vodu a cukr. Cukr jsem vylízala, mléko vypila a mouku s vodou zadělala, včetně sebe. I později byl u rozhodování, kam ze základní školy jít, tatínek. Chtěl řemeslo, neb sám byl velmi pragmatický. Má cukrářská cesta byla započata.
Ve své profesi jste získala mnohá ocenění, například zlaté medaile v Paříži nebo v Basileji. Které ocenění je pro vás nejvíce významné a proč?
Vlastně jsou dvě. Nejvýznamnější je mé umístění v Top 10 francouzských cukrářů, byla jsem první ženou a Východoevropankou na soutěži. A zlato v Basileji, protože bylo pro mou maminku, která se soutěže už nedožila.
Díky cukrařině jste procestovala svět. Která místa vás nejvíce ovlivnila?
Celý svět vnímám celoživotně jako svoji nevyčerpatelnou inspiraci, lidsky, chuťově, prostě vším. Samozřejmě, že mě ovlivnila Jihoafrická republika, kde jsem poznala anglickou dekoraci a mnoho druhů plodů, které jsem před tím neměla šanci ochutnat.
V Jihoafrické republice jste například vedla místní cukrárnu. Jak se to celé seběhlo a jak byste hodnotila tuto zkušenost?
Poměrně dramatický začátek, ale o tom je život, přijímat všechny výzvy a snažit se uspět. Takže přes počáteční stávku, kdy pekaři nechtěli bílou ženu za šéfovou. Díky tomu, že za mnou stála skupina kolegů z předchozího místa, velkého hotelu, jsem je přesvědčila, že je mohu mnohému naučit. Pak už vše fungovalo jako po drátku. Takže to bylo zjištění, že když chcete, tak ledacos zvládneme. Je to radost.
Jaký dezert máte vy osobně nejraději? A prozradíte nám recept?
Po padesáti letech v cukrařině není jen jeden dezert, a tak si povězme, že nejoblíbenější je vzpomínka na babiččiny koláče.
Jste ambasadorkou české značky Pernerka. Proč jste se stala právě jejich tváří?
Je pro mě zcela zásadní pracovat s kvalitními surovinami. Pernerka je pro mě jasnou jedničkou na trhu, i díky Pernerce je má práce snazší. Znám mlýn, celý výrobní proces, včetně týmu, pro mě je radostí být tváří Pernerky.
A je výběr mouky vůbec důležitý?
Úplně nejdůležitější, kvalita mouky tvoří kvalitu výrobků.
Jaké jsou vaše nejoblíbenější ingredience nebo techniky, které používáte při tvorbě svých dezertů?
Na prvním místě je čokoláda pro chuťové vlastnosti a tvůrčí možnosti, které dává. Vanilka je nejúžasnějším aromatem. A neposledně produkty v našem okolí. Jsem řemeslník – klasik, takže musím být v přímém kontaktu s výrobkem. Vše, co vyžaduje zručnost a hluboké znalosti v oboru. Což se prolíná do manuální tvorby.
Ráda předáváte své zkušenosti na kurzech. Co je podle vás to nejdůležitější, co můžete začínajícím cukrářům předat?
Vlastně se považuji jen za navigátora ke zvládnutí pečení. Je důležité mladým cukrářům ukázat, že cukrařina je krásné, umělecké řemeslo, které si nás plně pohltí. Že je to o technice, kterou se lze naučit a každý se ji může naučit. Celý život jsem pekla a úsměv na tváři konzumenta je tou nejlepší odměnou.
Pernerka se letos stala partnerem nového typu design marketu s názvem PURE fest. Máte i vy vztah k české tvorbě a českému designu?
Nejen jako cukrář, který musí mít určité výtvarné a estetické předpoklady. Ale i mé koníčky jsou víceméně umělecké. Maluji a velmi ráda tvořím ze všech materiálů. Takže ano, mám silný vztah k designu a české tvorbě.
